Se šimpanzi ve dne v noci
Deník ošetřovatelky v zoo
Brána 2010.
Foto: Pavol Košťál, Miro Švolík a archiv Anastázie Kolárové
215 stran
Anastázia Kolárová, ošetřovatelka v Zoo Bratislava, pracovala 35 let se šimpanzi. Psala si deníky. Malí šimpanzi se kolem ní rádi motali, když jim třeba vařila jídlo v kuchyňce. Nejednou vtrhli do fotokomory fotografa, který je fotil v nejrůznějších situacích. Ve věku 6 let už měli nezkrotnou sílu, paní Anastázia je z klecí nepouštěla.
Výjimkou byla Lucille. Narodila se v africké džungli a matku jí před očima zabili pytláci. Až po roce pobytu v zoo se začala smát. Projevovala nesmírně mnoho citu a uměla leccos. Bingo jako mládě měl milou, rošťáckou tvářičku a neustálou chuť tropit neplechy. Vyrostl z něho mohutný silák, ale za ušima měl pořád. U malé Uschi zjistili vážnou srdeční nemoc, proto přednosta dětského kardiologického oddělení byl častým návštěvníkem v zoo. A Uschi se svou ošetřovatelkou zase v lidské nemocnici. Když 1. dubna poslal lékař krev na vyšetření a na zkumavce bylo napsáno: Uschi, šimpanzice – v laborce si mysleli, že je to aprílový žert… Bylo nutno odloučit Uschi od ostatních. V době dlouhodobé léčby byla výlučně v péči své ošetřovatelky. Dlouhé měsíce bydlely v kamrlíku opičince, spávaly ve společné posteli. Vracení uzdravené Uschi matce se neobešlo bez problémů – tehdy s nimi Anastázia prožila zamčená v kleci 92 hodin nepřetržitě. Další mládě jménem Dorka šimpanzice Gábina hned po narození odvrhla. Ošetřovatelka Anastázia s ní pak 10 měsíců pobývala doma na „mateřské dovolené“. Jen co se šimpanzí holčička vybatolila z plenek, začaly ji zajímat hospodyňské práce. Ráda napodobovala svou ošetřovatelku. Ke všemu se připletla, čímž ji nejednou dostala do svízelné situace.
Z deníků se čtenář dozví o šimpanzech mnoho zajímavých věcí. Jsou psány spontánně, perem vnímavého pozorovatele, se znalostmi i se smyslem pro humor. Doplněny jsou množstvím fotografií. Některé příběhy působí téměř neuvěřitelně. Spoluautorka knihy Irena Gálová měla co dělat, než se prodrala horou sešitů i sešitků, papírů i papírků. Zežloutlých, natržených, pokapaných, nedopsaných, proškrtaných, počmáraných. Stálo jí za to probíjet se tím houštím zápisků a proklešťovat je. Když se nedávno dívala přes mříže na Uschi a Dorku, dnes už dospělé šimpanzí sestry, viděla je úplně jinak než běžný návštěvník zoo.
