Připravované knihy pro děti
Sofinka
Ilustrace Zdenka KrejčováNa prvním obrázku v knížce je dům miminkovna, nad střechou se směje sluníčko. A uvnitř? V peřinkách převázaných růžovými nebo modrými mašlemi řada novorozeňátek. Očka zavřená, pusinky otevřené. A pod tím: Uáá! Uáá! Uáá! Jenom jedno miminko má oči otevřené. Modré. Je to Sofinka. Máma a táta si ji odnesou domů. Knížka o Sofince krátkými pár větičkami na stranách (vždy s obrázkem) představuje, jak dítko vnímá svět, do něhož se narodilo. Ten svět je zprvu jen dům se zahradou. V něm máma a táta, mlíčko, postýlka, hračky. Sofinka objevuje sebe. Ručičky, nožičky, prstíčky, jazýček. Všechno vidí poprvé a všechno je pro ni objevnou hrou. Pak první slova, první krůčky… už je táák velká! Knížka o nejmenších dětech pro nejmenší děti. Plná obrázků a mimifantazie.
Víla není k ochočení
O víle RosalceIlustrace Jan Kudláček
Knížka je pro starší vnímavé děti. Autorka od dětství touží vidět víly, jako kdysi její dědeček. Přestěhovala se do jeho domku na samotě pod lesem. Na půdě tam našla tajemnou knihu o vílách. Dozvídá se, že ve výjimečné chvíli možno vílu zahlédnout na místě, kde rostou spolu dub, hloh a jilm. Léta se toulá sama lesem… a najednou je svědkem narození droboučké víly. Pojmenuje ji Rosalka, protože se narodila ze třinácti krůpějí rosy, které se slily do jedné maxikapky. V dlani nese vílenku s sebou domů. Pečuje o ni a vychovává ji. O vílách ví z té moudré zežloutlé knihy hodně. Jenom něco ne: že víla není k ochočení. Protože si ji chtěla výchovou ochočit (jako má na jabloni ochočeného pavoučka), platí za to daň. Jednoho dne (to jsou na procházce v lese) víla ze sebe svlékne sukýnku, kterou jí ušila podle sukně, jakou nosí ona. Zahalí se do závoje z mlhoviny, zakývá jí a letí do hloubi lesa. Svobodná, už může rozeznívat zvonečky. A co ještě o autorce? Od víly má na památku dar slyšet ty lesní zvonky.